Roma, 1492. Píše se středověk. Řím je zajisté pupkem křesťanského světa. Zároveň má plný pupek alibistických, pikle kujících kardinálů. Chcete slyšet něco povzbudivého? Ten vůbec nejhorší se pravděpodobně stane novým papežem.
Papež Innocent VII. umírá v požehnaném věku 67 let. Smečka kardinálů se doopravdy zaobírá spíše sbíráním drobků z jeho dobře prostřeného stolu, nežli upřímným smutkem. Káže sice cosi o hrabivosti a morálce, jenže Římem dávno kolují neférové drby o jeho dvanácti levobočcích. Papež ošustí – Bůh odpustí. A kardinálské rodiny jsou k sobě na kordy.
Konkláve – tedy shromáždění kardinálů volících papeže – se kupodivu neshoduje na novém Svatém otci a dává to plénu najevo černým kouřem. Pro Rodriga Borgiu, ztvárněného Jeremy Ironsem, je to jasná spása. Čtyři hlasy opravdu nejsou dostačující podporou. Co by to bylo za seriálového hrdinu, kdyby neměl po ruce po čertech lstivý plán – plán, se kterým mu vypomáhá jeho nejstarší (armádu, sestru Lucrezii a sex milující) syn Cesare.
A on, světe div se, Rodrigo Borgia vítězí! Stojí ho to mimo jiné devět mul napěchovaných zlatem, a pár vysokých teplých místeček, která v budoucnu ne vždy dodrží. Rodrigo Borgia už není více Rodrigem Borgiou, nyní je to Alexander Sixtus, ze zákona nejvyšší muž po Bohu a zároveň člověk oficiélně nekompetentní fyzicky milovat nikoho. Jeho pravou rukou se ne náhodou stává poslušný a zpacifikovaný Antonio Sforza.
Kardinálský nepřítel z nejzhrzenějších, Orsini, zve všechny své (ne)přátele v červených róbách k sobě na banket za účelem Rodriga Borgiu otrávit. Sám však nakonec padá do vlastní léčky a umírá ne zrovna pohlednou smrtí, tuše, že nic v Římě není náhoda.