„Co by si Řím počal bez dobrého spiknutí?“
Rodrigo Borgia, a zejména jeho vysoce přičinlivý syn Cesare Borgia, neodcházejí z banketu pouze o jednoho otravného kardinála chudší, ale zároveň o jednoho asasína (nájemného zabijáka) bohatší.
Jmenuje se Micheletto, je to brousek od pohledu, původně pracoval pro Orsiniho a zabíjí i děti. Nyní má ty Borgiovské bránit. Prostě a jednoduše ideální přírůstek do rodiny. Také se objevují první zárodky snahy dobře – rozuměj politicky chytře – provdat poněkud upovídanou 14letou dceru Lucreziu.
Miceheletto je zinscenovaně zadržen, obviněn, vyslýchán, zmrskán bičem – a přesně takhle je poslán za della Roverem, druhým největším lovcem Borgiů v Římě, aby získal jeho důvěru. Tak se také stane. Della Rovele postupně dochází k názoru, že když Orsini nedokázal Rodriga Borgiu otrávit svým speciálním vínem, tak on to musí dokázat nějakou právní skulinkou. Uvadající a hysterčivá Borgiova choť della Rovereho jen utvrdí, že si dělá čáku na úspěch na správném místě. Papež, který souloží – a dokonce záletničí – není přece nic jiného než kacíř. Připravuje tedy trpělivě půdu pro důkazy.
Jaký div, že si velemocný Rodrigo Borgio našel milenku královského vzhledu, a to příznačně přímo ve zpovědnici. Do klína jí padá dům přímo po Orsinim a od společné lásky je dělí pouze jedna podzemní chodba – a taky pár šmíráků.
Borgia se snaží legislativně rozšířit řady kardinálů na takový počet, který by jemu a všem Borgiům (Borgiové byly mmj. španělské naplaveniny, na to se nesmí zapomínat) zajistil celkem bezpečné přežití u kormidla. I tento radikální řez končí úspěšně (i jeho syn Cesare je nyní kardinálem, ač po tom doopravdy netoužil) a mnozí původní kardinálové už ani neskrývají fakt, že by Borgiu nejraději zabili. Della Rovere začíná mít každopádně totálně jiné starosti, díky špinavé práci Micheletta nachází ve vlastní posteli mrtvou dívku a je tak nucen prásknout do bot.