Itálie neochotně očekává marš francouzské artilerie krále Karla, kde se to novými vynálezy jenom hemží. Kardinál della Rovere tak probudil ze spaní hroznou potvoru, a je jen otázkou času, kdy si to v praxi uvědomí.
Lukrécie si ráda a často užívá s podkoním Paolem, jehož přezdívka „Narcis“ svědčí o mnohém. Naopak činí vše možné i nemožné pro to, aby se vyhnula sexu s právoplatným manželem Sforzou, který navíc ani není s to podpořit Borgie, papežství a Řím v prý předem prohrané válce. Protože zároveň čeká dítě, a předpokládejme, že Borgia na čápy nevěří, nezbývá jí, než osnovat útěk do exilu.
Cesare Borgia využívá svého postavení a pronásleduje Ursulu (události viz. díl minulý, nyní si Ursula říká sestra Martha) až do kláštera. Protože zároveň vidí Lukrécii v rámci jedné z nemnoha návštěv na očích, že se ve „vztahu“ se Sforzou výrazně trápí, můžeme v těchto dílech hovořit o velice zádumčivém Cesare Borgiovi.
25.000 kořisti lačných francouzských vojáků doslova trhá Milán, který si pošetile dovolil reptat, na kusy. Florencie včetně nadpolitika Machiavelliho francouzům uhýbá pološíleným požadavkům soupeře navzdory. A celá Itálie – vyjma rodiny Borgiů – chce toto úhybné ale „úspěšné“ chování Florenťanů kopírovat.
Papež Rodrigo Borgia má mnoho starostí, málo sexu, a tak se nakonec dokonce zpovídá staršímu knězi. Není v těchto dnech nicméně zdaleka sám, kdo by se měl ze svých činů zpovídat – protože on žádnou válku nepřinesl…