Lukrécie pomalu přestává vnitřně řešit dosti podezřele vypadající smrt Turka Djeka a počíná se raději soustředit na typicky mocenský sňatek s Giovanni Sforzou. Obecně však vychází najevo, že se jí její nepříliš urozená matka – navíc s minulostí kurtizány – nebude moci zúčastnit. Ač Lukrécie není paličatým typem vlivné dcerky, z daného rozhodnutí je pořádně na vážkách.
Kardinál della Rovere se dávno uchytil ve Florencii, kde mimo jiné naslouchá antiborgiovským buřičům, a kde potkává i Nicola Machiavelliho. Papežův syn Cesare Borgia na něj nasazuje tentokrát mnicha a zvěda, nikoliv zabijáka. Je to jistý Giancarlo, mladý jizvoun, věčně zachumlaný v kápi.
Oba kohouti, papež Rodrigo Borgia a kardinál della Rovere, začínají hrát tvrdou politiku, ve které si Itálii, „tu velkou botu, co její půlka patří Neapoli“, rozdělují jako pizzu. A nejen Itálii. Della Rovere chce chaos a válku, ale jako buřič je příliš slabý a na rozdíl od R. Borgii to řeší i morálně a vzhledem k Pánu. Nakonec musí špeha Giancarla nechutným způsobem zabít, protože odhadl jeho skutečnou identitu a vykecal mu opravdu příliš mnoho.
Lukrécie se vdává za Giovanniho Sforzu, nemluvu s kukučem herce Dannyho Treja, a sny této děvy, jak estetické tak romantické, berou okamžitě za své. Vzpupný Cesare Borgia se zase jednou ukazuje jako rebel a dotlačí na svatbu také jeho a Lukréciinu matku, což – spolu s dalšími posvatebními lascivnostmi zcela v duchu „Borgiova nového Říma“ – působí jen chaos, poprask a herberk. Jen posuďte: spousty odhalených prsou, opilí kardinálové spící v jídle na stole, a uprostřed toho Cesare svádějící budoucí milenku Ursulu, které prý tak trochu chybí skutečná vášeň muže…
Po svatbě Lukrécie opouští papežství a mizí na panství Sforzů. Svatební noc sice prospala jako kotě, tu druhou však byla odpaněna – a mimo jiné v postatě také znásilněna.