Lukrécie doufá, že trochu zkrotí Giovanniho Sforzu (jak víme, minule ne náhodou spadl z koně) k obrazu svému. Zároveň mu tato zakuklená nevěrnice zahýbá s vlastním podkoním, což časem bezostyšně dopracují až do samotné panské postele. Polámaný starý kocour nevyleze do schodů – zdravé mladé myši mají pré.
Ve vlastních hormonech se koupe i Cesare Borgia, který se do červeného kardinálského roucha opravdu moc nehodí. Pokračující avantýrka s Ursulou je krátká, vášnivá, a z Ursuliny strany taky hodně uřečněná. Všechna ta láska a sex nicméně berou velice rychle za své poté, co (doslova) vyplave vydatně zelená mrtvola jejího exmanžela. Což je na přemýšlivou ženu s bohatým vnitřním vesmírem moc, a tak uniká Cesaremu do kláštera a stává se právoplatnou jeptiškou.
Papež Rodrigo Borgia potřebuje Neapol a to tak urputně, že přistoupí i na poměrně nevýhodnou svatbu svého 13letého syna Joffreho s „neprávoplatnou leč krásnou dcerou Neapole“ Sancií, kterou mezitím stačil obrat i Joffreho závidící starší bratr Juan, který ve světě nějak ne a ne nabýt respektu. Svatba je výbornou záminkou pro příjezd Lukrécie domů. Problémem svatební noci není 13letý zajíc v lůžku, jak by se dalo předvídat, nýbrž bratr-milenec v zákoutí, který nevěstu jaksi předem ochutnal. Všichni tři bratři se na každý pád svorně trápí přísně nalinkovaným osudem z pera koho jiného než otce-papeže.
Della Rovere, primární nepřítel Borgiů, vyjednává o válce s francouzským králem Karlem, velmi silným protivníkem a břitkým sympaťákem specifických mravů. Nakonec si vzájemně porozumí. Válka však bude vedena po francouzsku – tedy krajně nechutně, jako by na druhém konci barikády stáli samotní angličané.
V tomhle seriále jsem dělal křoví!