Už z minula víme, že ambiciózní kardinál della Rovere nasadil šestý rychlostní stupeň a práskl do bot. V epizodě Moor se dozvídáme, že tak činí jižním směrem, konkrétně do Neapole, královského města, spravovaného hluchým králem, jeho chichotavým nezletilým nástupcem trůnu, a jakousi radou, na kterou má už daný hluchý panovník patrně jen pramalý vliv. Odtud chce s pomocí Neapole svrhnout Rodriga Borgiu (Jeho Eminenci) z papežského stolce, nakonec je však rád za to, že jej v lázních nedokázal zamordovat Borgiovský nájemný zabiják Micheletto.
Cesare Borgia, syn na špinavou práci, je slavnostně ceremoniován jako kardinál. Nadšen není ani za mák, sám sebe vždycky viděl jako bojovníka, otci a rodině však podvolí. Z výjimky se stalo pravidlo, a tak nadále s otcem kují pikle – v bláznivých jinotajích.
K Borgiům doráží jako chovanec Turek Djek, dobrosrdečný koketa a především syn sultána z Konstantinopole (dnešní Istanbul). Důvody jsou silně finanční a naopak pramálo křesťanské – vždyť je to „pohan“ a ještě je s to korzovat kolem Lukrécie, která překousne i (zlo)zvyk jeho národa v podobě „bití žen a zabíjení nevášnivých konkubín“. Lukrécii je ovšem třeba okamžitě správně vdát. Ne z lásky, ne z vzájemné úcty, prostě správně… politicky. Čáku si dělá celičká Itálie, koněm číslo jedna je vlivná rodina Sforzů. Důvod je brzy nasnadě – Sforzům prý míří vstříc tentokrát severně prchající outsider della Rovere.
Cesare Borgia si k Turkovi Djekovi vytvořil určitou náklonnost, a tak není dvakrát odvázaný z toho, že jej bratr s otcem chtějí jaksi odklidit – prostě se jim to momentálně finančně vyplatí. Odmítá jim k tomu „propůjčit“ Micheletta, čímž docílí pouze toho, že vražda (otrava) je provedena kuchařem a celkem nepřekvapivě vysoce amatérsky, a výsledkem je pouze dlouhotrvající agónie. Bratři tedy dokončí Djeka ručně a zametou stopy, seč jen můžou, včetně neúspěšného diletantského atentátníka z kuchyně.