Papež Rodrigo Borgia (Alexander Sixtus) se – vylekán hromem – mimo jiné pravidelně postí, takže by se mohla zkomplikovat jeho otrava. K ní papežův oponent, někdejší kardinál Della Rovere, dávno trénuje jistého naivního hlupáka, a v rámci „tréninkového programu“ trpělivě zvyšuje pobírané dávky cantarelly.
Severoitalská Florencie se pomalu ale jistě stává kolébkou „alternativní víry“, přiživované hlubokým náboženským fanatikem Savonarolou, který „jako jediný slyší boží hlas“. Protože je drzý, nebezpečný a nadto ještě neúplatný, touží Borgiové postupně po obvinění z kacířství, exkomunikaci a obligátním upálení. Savonarola prozatím vesele káže dál.
Protože Cesare Borgia posledně jako diplomat totálně selhal, nechal se Kateřinou Sforzovou omotat nikoli kolem prstu, ale kolem celé ruky, a navrch ještě zabil, čímž se znelíbil všem Sforzům v Itálii, má papež jasno: Lukrécie se musí znovu (výhodně) vdát. Jelikož si užila svoje, nese to samozřejmě nelibě (dvoří se jí osel za oslem). Tímto zřejmě dostává malou facku i doposud těsné pouto k Cesaremu, který je nepřímo vinen.
A jelikož se Cesare všemožně snaží dostat pryč z pečlivě nalinkované boží cesty a kardinálského taláru, zosnuje úspěšné přepadení karavan se zlatem vlivné rodiny Medici, kteří si eskortem řeší nějaké svoje vlastní problémy. Tímto se po drahné době dostává na scénu i sympaťák (i když, jak pro koho…) Macchiavelli. Jeho otec a papež však trvá na tom, že „bude mít jednoho syna v brnění a jednoho v taláru“. Ba co víc, rodinný fracek Juan je tou dobou již jednou nohou na cestě domů ze Španělska…