Ze Španělska se vrací papežský syn Juan, naoko proměněný v „muže, v kterého jsme doufali“, odkud přiváží hned několik svérázných dárků. Největším dárečkem nicméně bezesporu zůstává on sám.
Papež Rodrigo Borgia/Alexandr Sixtus je španělským vlivem na Juana zpočátku natolik nadšen, že jej bez mrknutí oka posílá do Forli, aby velel papežským armádám (nyní se špetičkou příměsi divoké hispánské krve). Tam na něj čeká po čertech tvrdá soupeřka Catherine Sforza, což dostal pocítit zejména Juanův „milovaný“ bratr Cesare.
A jelikož starého psa novým kouskům nenaučíš, je Juan pořád prvotřídně zákeřným spratkem, a tak místo boje zajímá a pomalu likviduje Kateřinina milovaného syna. Ta klíče od pevnosti ve Forli nejenže nevydá, ale ještě Juanovi na cestu ukazuje své lůno s tím, že „zplodí deset dalších, kteří po něm půjdou“:-)
Borgiovci jsou (i za přispění nečekaných posil Kateřiny) postupně rozprášeni, na hubu padá i sám Juan. Cesare díky Machiavellimu víceméně věděl, jak toto dopadne, ale protože vnitřní tenze mezi oběma bratry stále mimořádně silná, nepodnikne naprosto nic, aby Juanovi pomohl.
Lukrécie se má – jako vždy, když je potřeba nabušených spojenců – vdávat, ale srdce jí jde opět šejdrem. Tlak rodiny je ovšem natolik silný, že nakonec chtě nechtě podlehne. Nejvyšší nabídka má vyhrát – která to ovšem je?
Fanatik Savonarola úspěšně proměnil své město v pelech cennosti pálících pomatenců, takže Florencií táhnou ve jménu Božím tlupy nesympatických žebrajících dětí. Kromto, že může být co nevidět upálen, se na něj začíná zle dívat i Micheletto. Na své tiché, pokoutné, ale o to účinnější cestě proti borgiovskému papeži pak pokračuje i „nesmrtelný“ della Rovere…