V rámci okřídleného motta „poznej svého nepřítele lépe, než svého přítele“ se všichni tři kohouti (papež Rodrigo Borgia, exkardinál Della Rovere, proticírkevní buřič Savanorola) potkávají na jednom smetišti. Cesare Borgia je mezitím vyslán do Forli, samozřejmě i s Michelettem, který se zde podle všeho narodil a skrývá zde kdejaké úsměvné tajemství. Zdá se, že i zabiják takového formátu má své srdce a svou minulost.
Rodrigův otec, papež, váží cestu nikoli do Forli, ale do Florencie, Machiavelliho městečka bankéřů, aby zde prodiskutoval bolavou otázku umnějšího skrývání značně tučného církevního konta. A protože pokaždé, co papež není doma, mají děvčata z papežského dvora pré, využívají i tentokrát situace a trpělivě sbírají špínu na kardinály, aby je mohly pro své potřeby potenciálně vydírat. A kde jinde takovou sortu lidí hledat, než v zaplivaných nevěstincích?
Cesare dorazil do Forli s jasným a velice drzým vzkazem od papeže, nicméně dračice Kateřina Sforzová (sestřenice Giovanniho Sforzy, exmanžela Lukrécie Borgie) si jej omotává kolem prstu jako nic. Více než projednávání politické stránky se věnují bouřlivému sexu, Cesare nakonec ještě odjíždí s nepořízenou, čemuž se ještě hlasitě směje Giovanni Sforza, který má důvod Borgie nenávidět více, než kdokoli jiný. Jelikož Cesare už zase vidí rudě, Giovanni za toto platí smrtí. Cesare, ještě minulé noci vítaný milenec, opouští Forli tryskem a za doprovodného svištění šípů. Pro Cesareho i Micheletta to byl nicméně poměrně hezký výlet za erotikou.
Papež má být odpůrci zakrátko otráven (cantarellou), nicméně ještě dříve než organizované lidské zlo zaúřaduje při jedné z bohoslužeb blesk. Značně zkrvavený papež přežívá, mnozí jiní však ne. I racionalista Rodrigo Borgia v tom vidí jistý náznak božího hněvu, princip bouřky byl ve středověku stále zahalen rouškou tajemství…