Cesare Borgia „hledá“ na popud otce (papež Alexandr Sixtus) bratra Juana, ale prozatím se ještě nikomu nezmínil o té nešťastné maličkosti, že jej zlikvidoval. Nakonec jej nachází přímo sám zdrcený a velmi fixovaný papež – v márnici mezi Tiberou vyplavenými bezdomovci a prostitutkami. Což celou – už tak velmi nešťastnou – událost rozhodně nebagatelizuje.
Mírnou útěchou budiž (křivé a podvodné) „doznání viny“ rtuťovitého kazatele Savonaroly, kterému před samotným upálením pro všechny případy ještě raději vyřízli jazyk. Těší taktéž Lukrécie, najednou velmi vstřícná a ochotná se výhodně vdát – a ještě předtím si s nastávajícím užít trochu ryze babských her. Je jím mimochodem princ Alfonso d’Aragonia, mladý ale poměrně vlivný hezounek. Kdoví, jak to však ještě vzhledem k Lukréciině barevné minulosti dopadne.
Enfant terrible Borgiů, mrtvý Juan, se stává doknoce mučedníkem poté, co si jeho sourozenci Cesare a zejména Lukrécie (která v tom nicméně nejela) nedokážou před otcem hrát na truchlící bližní. V Cesarem to ovšem vrtí, a tak se postupem času přiznává, za přítomnosti stárnoucího a hlavně zlomeného papeže posiluje své rodinné postavení, a dokonce se dožaduje odpuštění. Papež sice po zralé (?) úvaze nachází díl viny v sobě, po čas odpuštění Cesaremu je však svým novým ochutnávačem otráven cantarellou. Della Rovereho myšlenka, která se táhla napříč celou sezónou jako Ariadnina nit, tak nakonec dochází završení.
Jak to vlastně se životem papeže, svatbou dcerunky apod. dopadlo, na to si budeme přirozeně muset asi tak rok počkat do třetí série. DĚKUJEME ZA POZORNOST