Borgiův býk (2. sezóna, 1. díl)

Della Rovere, muž na snad nekonečném útěku, je Borgii preventivně otráven, ale přežívá – byť se značně opuchlým jazykem. Zdá se, že je dosud mezi živými s přičiněním Rodriga Borgii a nikoli samotného papeže. Jak je v dané rodině „dobrým“ zvykem, stopy tradičně zametá (resp. v tomto případě spíše topí) zabiják Micheletto.

Borgiové jsou nyní šťastní, jak jen mohou být. Lukrécie se v minulých dílech sklepala Sforzy a vychovává své dítě v útrobách opět vcelku bezpečného Říma. Papež Rodrigo Borgia (Alexandr VI.) myslí tu na pomstu všem zradivším darebákům od Benátek až po Sicílii, tuhle chce zase Věčnému městu vrátit starořímské „chléb a hry“. Trochu se mu sice škorpí jeho dva synové i obě milenky (v díle se objeví dokonce tři), ale nic skandálního branami paláce neprosakuje. Prozatím.

Papež čím dál více propadá nejen volné lásce, ale též letitým obyčejům, lascivním erotickým freskám a dávno odstaveným rituálům Starověkého Říma. Jeden takový nakonec i realizuje. Co si o jeho pokrokářství myslí např. kardinálové, je mu opravdu srdečně jedno. Beztak má dostatek jedu a číší pro všechny…

Cosi smrtelně shnilého je v království neapolském… Ano, je to (černý) mor. Jelikož nemoc si nevybírá, smrtelnou nemoc chytil i francouzský král Karel VIII., což se svým způsobem líbí papeži. Pomalu vadnoucí král viní z nákazy kdekoho. Hněv vladaře nakonec odnáší neapolský princ Alfonso, příznačně na mučidlech svých značně zvrhlých předků a za zvuků loutny. Život to ale nikomu nevrátí. Otázkou však zůstává, co ten upřímný blázen ještě všechno stihne…