Lucrezia Borgia: incest za vatikánskými zdmi?

Je dcerou papeže Alexandra VI., který ji chce mít neustále nablízku. Její bratr Cesar Borgia údajně vyhání či vraždí její milence. Když Lucrezii Borgiu ve Vatikánu prohlašují za „nedotčenou pannu“, je těhotná.

O tři roky později papež vydává dvě buly. V jedné se píše, že otcem jistého tříletého hošíka je on sám, v druhé je za otce označován Cesar Borgia! Je řeč o Lucreziinu synovi – plodu incestu?

Nad střechami Říma se nese mocné zvolání: „Svatým otcem se stává Rodrigo Borgia! Jeho nové jméno je Alexandr VI.!“ Ve Vatikánu je 11. srpna roku 1492 časně ráno. Zhruba třiceti kardinálům – nejvyšším hodnostářům římsko-katolické církve jako by se nechtělo ven z cely, v níž jsou zamčeni už skoro celý týden. Podle prastarého pravidla ji nesmějí opustit, dokud mezi sebou alespoň dvěma třetinami hlasů nezvolí nového papeže. Žádný z nich přitom není výrazným favoritem. O to více překvapující je ohlášení jména nového „svatého otce“! Vyhrál Španěl, o jehož neřestném životě kolují šťavnaté příběhy! Jak se mu podařilo přesvědčit ostatní pro své zvolení?

Majetek se nikdy nedělí!

Právě v oněch dnech málem bankrotuje italská banka Spanocchiů, v níž mají své finance uloženy Borgiové! Že by kardinál Rodrigo Borgia (1431 – 1503) – nyní již papež Alexandr VI. vybral úspory a získal si své kolegy štědrými dary? Jeho rod je proslulý kontroverzními metodami. Pokud se například dědicům nedaří najít dost urozené a bohaté partnery, žení a vdávají se mezi sebou. Koneckonců i rodiče tohoto rodáka z Valencie si byli nejen mužem a ženou, ale i bratrancem a sestřenicí. Finance zkrátka rozhodují o mnohém. A kdo ví, jaké ještě budou osudy mnoha dětí Alexandra VI.?

Dcerka v dražbě

Vyvolenou Rodrigova syna Cesara Borgii (1475 – 1507) je zatím církev svatá. Pozvedá totiž ruce k nebesům coby duchovní. To jeho sestra Lucrezia (1480 – 1519) musí být nepěkně zmatená. Už když je jí 11 let, v únoru roku 1491 ji otec přislibuje jistému šlechtici ze španělské Valencie. O dva měsíce později je ovšem svatební smlouva přepsána. Objevil se totiž perspektivnější nápadník! Copak Alexandr VI. považuje drobnou Lucrezii za panenku na hraní?

Divoká svatební noc

Chotěm žádaného děvčete se nakonec v polovině roku 1493 stává milánský vévoda Giovanni Sforza (1466 – 1510). Pokud jde ovšem o erotiku, je jeho drahé teprve 13 let. Prospí Lucrezia svatební noc sama v dětské posteli? Po čtyřech letech Alexandr VI. žádá, aby bylo manželství jeho dcery zrušeno, protože prý Sforza selhal jako muž! Když ale papeži vadí, že jeho zeť je údajně impotentní, proč se příteli v korespondenci svěřuje: „Za nic na světě nedovolím, aby se Sforza s Lucrezií spojili!“?

Otrávené věno

Nekalé záměry svého otce nakonec prokoukne samotná Lucrezia -a že jsou neuvěřitelné, obstarává si svědka. Poroučí svému sluhovi, aby se schoval za křeslo a pak ve své komnatě vítá valencijského kardinála. Ten v domnění, že jde o setkání mezi čtyřma očima přiznává, že „papež se rozhodl Sforzu odstranit – zřejmě jedem.“ Jakmile Lucrezia hosta vyprovodí, posílá svého sluhu s varovnou zprávou za manželem: „Řekni mu, co jsi slyšel na vlastní uši!“ Nebohý manžel se nechává přesvědčit a prchá. A co Lucrezia, opuštěná svým partnerem „v dobrém i ve zlém“?

Kde nalézt bezpečí?

Když odhaluje vražedné intriky svého otce, zažívá Lucrezia drsný šok a hledá azyl v klášteře. „Sám jsem ji tam poslal – na místo posvátné a nad jiné čestné,“ reaguje papež. Zároveň ale pověřuje ozbrojence, „aby Lucrezii přivedli a on ji dostal ve svou moc.“ Byl to skutečně on, kdo ji poslal do kláštera, nebo sem před ním naopak dívka sama uprchla? Jaké má nyní první muž Vatikánu plány se svou ratolestí?

Panna v jiném stavu

Giovanni Sforza se dlouho papeži nevzpírá a nakonec uznává: „Chce-li si Jeho Svatost udělat spravedlnost po svém, nemohu se mu stavět na odpor.“ Rezignovaně podepisuje, že se svou manželkou Lucrezií neměl od svatby sex a na základě tohoto doznání jsou na sklonku roku 1497 rozvedeni. Ovšem když je Lucrezia ve Vatikánu oficiálně prohlášena za „nedotčenou pannu“, je ve skutečnosti těhotná! Pomilovala se tedy přece jen s nešťastným Sforzou? Pravděpodobně ne. Úspěšným dobyvatelem jejího srdce i těla je nejspíš papežův komorník a poslíček, Španěl Pedro Caldes (†1498)! To on doručuje poštu mezi Alexandrem VI. a Lucrezií. Podobně si asi spojuje souvislosti i Lucreziin bratr Cesar, a když pošťáka potkává u papežských komnat, tasí meč.

Krvák na posvátné půdě

„Caldes vzal nohy na ramena a zastavil se až na prvním ze stupínků, jež vedou k papežskému trůnu. Zde jej Cesar proklál, až krev vytryskla na papežovu tvář,“ líčí tragédii tehdejší benátský vyslanec Polo Capello. Španělova mrtvola je později nalezena v italské řece Tiberu, s rukama svázanýma. Takto brutálně se snaží Cesar očistit čest své sestry a zároveň zřejmě dělá z Lucreziina dosud nenarozeného syna polovičního sirotka. Ale nedal Cesar jen průchod svým nízkým emocím? V létě roku 1498 si Lucrezia bere za manžela Alfonse Aragonského (1481 – 1500). Dva mladí lidé jsou sice svedeni dohromady diplomaty, ovšem nacházejí v sobě skutečné zalíbení. „Žila si vesele s veselým a sentimentálním manželem, který řešil politiku, jen když to bylo nutné,“ vykresluje Lucreziino štěstí italský spisovatel Maria Bellonci (1902 – 1986). Už napřesrok ale Alfons vylekaně uhání pryč!

Všechny cesty vedou…

Co Alfonse Aragonského tak vyděsilo, že peláší do Neapole, seč mu síly stačí? Ať to bylo cokoli, Lucrezia jej na jih Itálie nenásleduje. Alexandr VI. se totiž bojí, že mu mohou být potomci „svedeni a uloupeni“. A tak posílá dcerku na hrad ve středoitalské Spoletě, který je doslova odříznut od světa. Šance, že se rozdělený pár zase shledá se tak zdá mizivá. Alfonso je den ode dne zoufalejší, až v sobě nakonec dokáže najít dost kuráže a 15. července roku 1500 zavítá do Vatikánu, kde smí povečeřet se svou manželkou i tchánem.

Mezi idylou a smrtí

U pečeně a vína, s životní láskou po boku člověk hned zapomene na problémy. Když padá tma a Alfons se svým komořím a podkoním vychází na Svatopetrské náměstí, je božský klid. Působivým vatikánským komplexem vane osvěžující větřík a na schodech Baziliky svatého Petra polehávají poutníci z celé Evropy. Jakmile je však Alfons Aragonský mine, několik z těch stínů se vymrští a soumrakem se zaleskne ostří! Při lítém boji končí Alfons na lopatkách, s četnými ranami po celém těle. Jen díky jeho dvěma sluhům jsou atentátníci zahnáni a polomrtvý pán je přenesen zpět do papežova obydlí.

Nepodařená snídaně

Zde prý z posledních sil šeptá své milé, kdo jej přepadl, načež Lucrezia omdlévá! Co jí tak šokuje? Paní je ale za pár okamžiků zase při smyslech a bere situaci do vlastních rukou. Sama svému muži vaří, aby nemohl být otráven. Prakticky jej nenechává o samotě, takže je také u toho, když vchází bratr Cesar. Ten údajně syčí: „Co se nepodařilo při snídani, podaří se při večeři!“ Je tento zlověstný dvojsmysl jen zlostným plácnutím do vody? Alfons se uzdravuje a 18. srpna ho Lucrezia s klidným svědomím nechává na moment samotného, aby si odskočila za známou. Právě tehdy posílá Cesar své poskoky, aby švagra uvěznili, protože prý stojí za protiborgiovským spiknutím! Ještě tentýž večer je Alfons Aragonský zabit.

Rodinný trojúhelník

Jak se takové surovosti mohou dít na papežském dvoře? „Zasadil-li mu ránu Cesar, pak si ji Alfons zasloužil,“ slyší prý benátský vyslanec Polo Capello z úst hlavy církve. Možná Svatý otec drží nad svým synem ochrannou ruku z prosté rodičovské lásky. Až příliš mnoho současníků však hovoří o tom, že motivem byla fyzická láska k Lucrezii. Když Giovanni Sforza píše o vztahu Alexandra VI. k jeho dceři, obviňuje ho ze „zrůdného milování“. Italský básník Giovanni Pontano (1426 – 1503) zase veršuje: „Bude povždy Alexandr VI. toužit po tobě, Lucrezie?“ A italský poeta Jacopo Sannazaro (1458 – 1530) jde ještě dál: „Luzrezia – Alexandrova dcera, choť i snacha.“ Snaží se Alexandr VI. a jeho syn Cesar neustále poutat k sobě svou příbuznou, protože chtějí její tělo? Pakliže by sdílela lože se svým otcem i bratrem, byla by skutečně papežova „dcera, milenka i snacha“. K takovým závěrům ovšem dává podnět i sám papež!

Infant Římský – plod incestu?

Alexandr VI. podepisuje 1. září roku 1501 dvě buly, kterými uznává, že malý chlapeček, nazývaný Infant Římský (1498 – 1548) je Borgia. Toto dítě měla před třemi léty porodit jakási neznámá svobodná žena. V jednom dokumentu je přitom coby otec jmenován Cesar Borgia, v druhém Alexandr VI. Z dekretů navíc vyplývá, že Infant se narodil v touž dobu jako Lucreziin syn! Je tedy onou svobodnou ženou, již zmiňují papežské listiny, Lucrezia? Snad právě tuto otázku dokázal zodpovědět španělský poslíček Pedro Caldes, a možná právě proto jej Cesar usmrtil. Podivné je, že právě Infantovi Římskému odkazuje Lucrezia některá svá panství a sama jej vychovává!

Přepsal papež dějiny?

Je to náhoda, že papež oficiálně přijímá Infanta do rodiny zrovna v den, kdy se Lucrezia potřetí vdává? Když 1. září 1501 jeho dcera slibuje věrnost vévodovi z italské Ferrary Alfonsovi d´Este (1476 – 1534), označuje matku hošíka za svobodnou ženu. Pokud je rodičkou tajemného caparta Lucrezia a nemá to být vyzrazeno, vymyslel Alexandr VI. ideální formulaci. Na jednu stranu nelže, protože když Infant na jaře roku 1498 přichází na svět, je Lucrezia skutečně nezadaná. Zároveň to ale vypadá, že ona svobodná matka je někdo úplně jiný, protože Lucrezia je přece nyní ctihodnou paní Borgia – d´Este!

Kolektivní počínání s 50 kurtizánami

Čas pletich a smilstva vrcholí poslední říjnové noci roku 1501. Snad na počest novomanželů je v komnatách Cesara prostřena bohatá tabule a k ní zasedá veselá společnost, mimo jiných i papež s Lucrezií. Vybrané jídlo a pití však zřejmě nestačí a jakýsi vévoda prý přivádí do paláce 50 povětrných ženštin. „Na základě mnoha svědectví, která byla sepsána nezávisle na sobě, nemůžeme o této hostině pochybovat,“ domnívá se Bellonci. Jeden z pamětníků večírek shrnuje slovy: „kolektivní počínání s 50 kurtizánami“.

Do truhly vtlučen a zatlučen

Alexandr VI. údajně poslední říjnové noci roku 1501 dovoluje, aby jeho dcera přihlížela nejoplzlejším orgiím. Zřejmě jí ale nebrání ani v odchodu. Proč tedy sama neopustí to doupě hříchu, pakliže je desítkami propletených těl zhnusena? Možná není až tak nevinnou obětí. Vše odporné jako by si Alexandr VI. bral v roce 1503 s sebou do hrobu. Jeho tělo prý vtloukají do rakve dva urostlí hrobníci ranami pěstí, neboť nebožtíkovy pozůstatky napuchly a jinak je nejde do truhly vtěsnat. Jakmile nad ním nedrží ochrannou ruku mocný otec, stává se Cesar Borgia bezvýznamnou figurkou. Dlouho je vězněn. Sice se mu podaří uprchnout, ale jeho nahá mrtvola je nakonec pohozena na zmrzlém bitevním poli.

Prostopášnice v klášteře

Snad aby se Lucrezia kála za svoje hříchy, od roku 1510 se stará o svůj vlastní klášter. Taky údajně nosí místo spodního prádla drsnou, řezavou žíněnou košili. Chce snad svým utrpením vykoupit předešlé prostopášnosti? Ještě v poslední den svého života, 24. června roku 1519, údajně prosí papeže Lva X. (1475 – 1521) o požehnání. Přesto je o téměř půltisíciletí později pro leckoho symbolem chlípnosti a nejzkaženější celebritou dějin. Budeme-li se držet známých faktů a dosadíme-li na jednu stranu rovnice Lucrezii Borgiu, na druhé straně se musíme stále spokojit jen s otazníkem.

Autor článku: Petr Woff
Zdroj: ENIGMA 2/2009, rf-hobby.cz

Tento článek byl publikován v časopise Enigma 2/2009, více informací o tomto časopisu